ZPĚT

Historie Zlatomlýna

Zdroj: Závěr ze Zprávy o archeologické akci Opatov –„Zlatomlýn“ (nálezová zpráva č. 203-06, podzim 2006), Muzeum Vysočiny Jihlava 

Kresba: Opatov Zlatomlýn, NZ  č. 203-06. Možná rekonstrukce Zlatomlýna (E. Houzarová 2007)

Při archeologickém průzkumu výkopů pod hrází rybníka Zlatomlýn poblíže Opatova bylo zjištěno, že se v údolí říčky Brtnice nachází poměrně velké množství archeologických nálezů souvisejících se zaniklou úpravnou zlatonosné rudy vrcholně středověkého stáří.  

Prostor Zlatomlýna byl osídlen od 2. poloviny 13. století, bližší datování bohužel početný keramický soubor neumožňuje. Charakteristickým materiálem tohoto období je jemně grafitová a jemně slídová keramika pocházející především z hrnců. Dokladem Intenzivního osídlení a zároveň technologického postupu úpravy zlatonosné rudy ve 13. - 15. století je kulturní vrstva a zahloubené objekty č. 501 - 504. V kulturní vrstvě se našly početné zlomky mlýnských kamenů vyrobených z různých surovin, zlomky keramických nádob, kusy křemenné zlatonosné žiloviny, mletý křemenný písek se zlatinkami, uhlíky, mazanice, fragmenty železných předmětů a dokonce i kousky strusky a zlomky brusných kamenů.  

Na základě kombinace historicko-topografických a archeologických poznatků je možné rekonstruovat možnou podobu vývoje osídlení ve zkoumaném prostoru od doby vzniku úpravny až do současnosti. Brzy po souvislé kolonizaci povodí říčky Brtnice je stranou od tehdejších osad založena v období mezi léty 1250 - 1300 úpravna zlatonosné rudy – „Zlatomlýn“ ("puchýrna"). Mimo vlastní úpravnu zde muselo být i sídlištní zázemí ve formě obytné budovy a hospodářských objektů. Tento úpravárensko-sídlištní okrsek trval přes 14. století a zaniká nejpozději v polovině 15. století, v době zániku řady okolních vesnických sídel a v době úpadku dolování. Potom se po více než 100 letech v roce 1589 již mluví pouze o rybníku „Zlatomlejnským", prostor původní úpravny byl až do 19. století zcela opuštěný. Od roku 1838 se přímo pod hrází rybníka „Zlatomlýn", kousek nad areálem středověké úpravny, vybudoval závod na drcení(?) sklářského křemene a brusírna sklářských výrobků z blízké Karlínské hutě zvaný „Nová puchovna". Po skončení činnosti brusírny skla na přelomu 19. - 20. století zde zůstala budova využívaná k jiným účelům (vodní elektrárna aj.). Co je velmi zajímavé, ukazuje se, že zřejmě nikdy nebyl v prostoru Zlatomlýna provozován obilní mlýn.  

Úpravna .Zlatomlýn" se skládala z třídírny, kde se oddělila jalová žilovina od zlatonosného materiálu, samozřejmě z pražícího místa, kde byla ruda pražena, aby se zbavila pyritu a dala se lépe drtit. Menší obroušené kousky žiloviny mohou svědčit o existenci stoupovny ("puchovny“). Nejdůležitější částí areálu byl však mlýn, ve kterém byl mezi mohutnými mlýnskými kameny na moučku rozemílán zlatonosný křemen. Velké množství narůžovělého křemenného písku s obsahem zlata dokazuje další část úpravny a to dřevěné žlaby sloužící k proplavování nadrcené křemenné moučky. Křemenný přerýžovaný písek sedimentoval v drobném jezírku na konci rýžovacích žlabů pod úpravnou. Získané zlato bylo ze Zlatomlýna transportováno do míst další úpravy a do královské pokladnice. Původní budova úpravny - Zlatomlýna byla nejspíše dřevěná s hliněnou omítkou stěn (vypálené hrudky mazanice a hojné uhlíky). Budova však měla nejspíše i kamennou podezdívku a další kamenné prvky . Pohon mlýnských kamenů byl vyřešen dlouhým náhonem, nebo malým rybníčkem, z kterého voda poháněla mlýnské kolo.

Nejbližší výskyt zlatonosné rudy, mleté nejspíše právě ve "Zlatomlýně", je ve štole a šachtách u Opatova ("Vlčí jámy") 2 km daleko. 500 m pod „Zlatomlýnem“ hlavně v Opatově jsou také sejpy s typicky potočním štěrkem dokazující zároveň rýžování aluviálního zlata.

NAVRCHOLU.cz